Coachballová sezóna 2019
Na začátku roku se začal formovat nový tým U11 namíchaný z holek a kluků ročníku 2008 a mladších. V lednu jsme si na přátelský dvojzápas pozvali Praotce z Roudnice. Soupeř prokázal větší sehrannost a v obou zápasech nás o pár bodů dokázal porazit.
V únoru jsme pak vyrazili na turnaj do Liberce a bylo jasné, že tam jedeme sbírat hlavně potřebné herní zkušenosti a sehrávat se. Soupeři nás prakticky ve všech činnostech převyšovali a my ke všemu kvůli zdravotním potížím byli nuceni nechat doma několik opor. Poslední místo v turnaji pak nebylo velkým překvapením. Více detailů najdete ve článku Liberec Cup U11.
V březnu nás na přátelský dvojzápas pozval Rakovník. Tým už v té době začal prokazovat větší soudržnost a bojovnost a v obou utkáních zvítězil. Více se můžete dočíst ve článku Přátelák
v Rakovníku.
A pak už to začalo naostro. Před námi bylo pět kol coachballové ligy a náš cíl kvalifikovat se na MČR do Kostelce. První kolo v Rakovníku nám nevyšlo zcela podle našich představ. I přes dvě vyhraná utkání jsme kvůli vyrovnanému počtu bodů s dalšími dvěma týmy byli odsouzeni k zápasu o třetí misto s Merklínem. Vlétli jsme na ně jako uragán a vedli po dvou směnách 10:0. Co se ale pak stalo, to nikdo pořádně nevěděl a nepochopil. Všechno bylo jinak, přestalo se nám kompletně dařit a my celý zápas neuvěřitelně ztratili v poměru 10:13 (více ve článku U11 – 1.kolo coachballové ligy v Rakovníku). Ale možná právě tahle zkušenost nás zocelila a nakopla do dalších kol.
Již druhé kolo v Plzni na Borech ukázalo, že rozhodně nechceme hrát za žádnou cenu roli otloukánků. I přes první těsně prohraný zápas s Eagles 7:6 jsme následující dvě utkání vyhráli a změřili ještě jednou síly s Eagles o celkové vítěžství v turnaji. V zápase, ve kterém obrana převyšovala útok, jsme určitě měli na to vyhrát, ale nakonec nás největší rival celé sezóny těsně v poměru 3:1 přemohl.
Třetí kolo se konalo na Eagles v Praze. Po dvou prohrách proti domácím a proti Merklínu a dvou výhrách proti Rakovníku a Plzni na nás tentokrát vyšla bronzová příčka.
Na čtvrté kolo do Merklína jsme přijeli opět zdravě nabuzeni a lačni po dalších skalpech. Celý den jsme prokazovali dobrou formu. Začali jsme přesvědčivou výhrou nad Rakovníkem v poměru 15:6 a navázali na to těsným vítěztsvím 10:9 proti Plzni. Ve třetím utkání jsme si smlsli na domácích a s přehledem je 12:5 porazili. Díky tomu se nám naskytla příležitost k celkovému vítězství v turnaji. Domácí Merklín totiž překvapivě porazil tým Eagles 3:1. Zbývalo udělat poslední krok. Ale jak tomu dost často bývá, ten poslední krok bývá zpravidla nejtěžší. Nakonec jsme ani druhý matchball nedokázali proměnit a Eagles nás porazili. I tak z toho bylo druhé stříbro v sezóně.
Páté kolo se opět konalo v Rakovníku. Pořadatelství tentokrát připadlo na náš tým. Velké díky klubu Cray Fish, který nám umožnil turnaj uspořádat na jejich půdě. Stále jsme se bohužel v průběhu roku 2019 našemu snu o vybudování hřiště v Berouně příliš nepřiblížili. Do turnaje jsme vstupovali s čistou hlavou a jistotou postupu na MČR. Možná i to mohl být jeden z důvodů, proč jsme v prvním utkání na tým Rakovníku vlétli a s naprostým přehledem je porazili 18:2. Ve druhém utkání nás čekal tradiční rival tohoto ročníku Eagles Green. A my se do nich opět zakousli, jak nejlépe to šlo. V zápase prakticky bezchybných obran rozhodčí zastavili časomíru za stavu 4:4. Kdyby se utkání dohrávalo, nabouralo by to časový rozvrh celého turnaje. V Rakovníku se totiž hrává pouze na jednom hřišti. Ani jedné straně to nevadilo. Tak nějak jsme tušili, že si tento souboj zopakujeme ve finále. V následujících utkáních jsme jen potvrzovali to, že naše tušení nebylo mylné. Nejprve jsme si vychutnali Merklín
a porazili ho 12:3. V posledním utkání skupiny jsme nedovolili Slavii Plzeň ani bod. Utkání jsme severéně opanovali 13:0. A tak došlo na předtuchu a v této sezóně třetí finálový zápas proti Eagles Green. A diváky muselo bavit. Nechybělo mu totiž vůbec nic. Mělo náboj, fantastické nasazení obou týmu, vysokou kvalitu a nabídlo řadu úžasných situací jak v útoku, tak i v obraně. Utkání dospělo až do tie-breaku, ve kterém se štěstí přiklonilo na stranu Eagles a skončilo jejich těsným vítězstvím 10:9. Vyhrát může zkrátka jenom jeden. Tak jako tak byl náš cíl splněn a my se kvalifikovali na MČR Kostelce nad Orlicí. Kompletní výsledky najdete na níže uvedeném odkazu.
Piranhas U11 po roce na MČR
O víkendu 20.-22. září tým Piranhas U11 vyrazil na MČR v coachballu do Kostelce nad Orlicí. Na začátek nás čekala velmi těžká skupina, ve které byly týmy Eagles Praha (horký kandidát na celkové vítězství), Žraloci Ledenice (osmé nejlepší mužstvo základní části coachballové ligy) a Locos Břeclav (pro nás naprosto neznámý soupeř). V první zápase jsme změřili síly se Žraloky. Do utkání jsme vstoupili výtečně a po první směně vedli 6:1. Od druhé směny to začalo být zcela jiné utkání a na hřišti probíhal boj o každý míč. Vítězství 10:6 jsme si však už vzít nenechali.
Ve druhém utkání jsme nastoupili proti favoritovi na celkové vítězství Eagles Praha. Narozdíl od Eagles nám to tolik nepálilo a i když jsme v obraně předvedli několik velmi kvalitních zákroků, prohra 13:3 hovořila jasně o tom, kdo byl pánem na hřisti. V sobotu ráno jsme nás čekal zápas proti Locos Břeclav. Dlouho nám trvalo než jsme se dostali do zápasového tempa, výsledek 3:1 v náš prospěch po dvou směnách to jasně potvrzoval. Pak se ale na pálce začali dít věci a my dvakrát po sobě udělali plný počet bodů a celé utkání jasně ovládli celkovým výsledkem 15:2. Obsadili jsme tak druhé místo ve skupině, což nám zajistilo papírově slabšího soupeře do osmifinále. Tím soupeřem byl Chomutov. Soupeř na nás vlétl velmi nebojácně a po první směně vedl 3:5. Za zmínku stojí určitě homeruny Pepy a Toma, které nám určitě dodaly psychickou vzpruhu. Také druhá směna byla hodně vyrovnaná a Chomutov po ní držel těsné vedení 7:8. Ve třetí směně jsme zahráli bezchybně v obraně a nedovolili soupeři ani bod. V dohrávce pak sami tři přidali a otočili skóre zápasu v náš prospěch. Vyrovnané utkání ale pokračovalo a ve čtvrté směně přidaly oba týmy po dvou bodech. V páté a šesté směně jsme pevnou a spolehlivou obranou už soupeři nedovolili ani bod a zápas vyhráli 12:10. Ve čtvrfinále na nás vyšel další horký favorit celého mistrovtsví, loňšký vítěz Joudrs Praha. Joudrs se během celého utkání prezentoval bezchybnou obranou a do ničeho nás prakticky nepustil. My je udrželi na uzdě pouze v první směně, která skončila 0:0. Pak se soupeř začal prosazovat na pálce a přidal tři body. Ve třetí směně jsme ovšem Joudrs opět nepovolili skórovat, ale naše trápení na pálce pokračovalo. Tomův homerun v páté směně byl jen slabou náplastí na rozbolavělá trenérská srdce. I přes minimum chyb v obraně z toho bohužel nebyl lepší výsledek než 8:1 pro soupeře. Po prohraném čtvrtfinále nás čekaly v neděli dva zápasy o 5.-8. místo. Nejprve jsme změřili síly se Sabatem Praha. Po první směně jsme se ujali díky Pepovu homerunu vedení 2:0. To ovšem bylo prakticky vše, co jsme na pálce předvedli a bohužel to na soupeře nestačilo. Ten se od druhé směny rozpálil, posílal míče do zadního pole a pěkně nám zatápěl. V obraně jsem předvedli dobrý výkon, ale kvalitnější pálka Sabatu dovedla soupeře k vítězství 9:3. V posledním zápase na mistrovství nás čekal Pasos Pardubice, tým který nás vloni vyřadil ve velmi těsném a vyrovnaném čtvrtfinále. Takže jsme jim měli co vracet. Od první minuty jsme se do nich zakousli jako pravé piraně. Trapení na pálce z posledních dvou utkání bylo pryč a my posílali jeden míč za druhým do zadního pole. V obraně jsme Pardubicím nedali sebemenší šanci. Pouze pěti jejich hráčům se podařilo obsadit první metu. Ale bod z toho neudělali ani jeden, zatímco my hned třináct. Hráli jsme s naprostou lehkostí, všichni se hrou bavili, dostalo se i na nahradníky, kteří v předchozích zápasech příliš vytížení nebyli. Zavěrečnou tečku v zápase udělal Erik svým životním odpalem, kterým stáhl domů dva body. Jasné vítěžství 13:0 nám přisoudilo konečné a krásné sedmé místo.
Kompletní výledky z MČR v Kostelci najdete na:
.JPG)
.jpg)
Závěrem bych rád poděkoval všem hřáčům a hráčkám, kteří během sezóny za tým Piranhas U11 nastoupili:
Lucka Režňáková, Markéta Režňáková, Eliška Pašková, Ondra Pašek, Matěj Benda, Tomáš Tarant, Andrea Suková, Erik Klasna, Matouš Boldi, Pepa Pavlis, Jirka Krpec, Veronika Holá, Šimon Homola, Marie Hlaváčková, Tobiáš Mikóczi, Viki Pémová
Ale nesmím zapomenout na široký realizační tým, bez kterého by to celé určitě nefungovalo:
Míša Bendová (vytvořila se mnou údernou trenérskou dvojici), Michal Režňák (celou sezónu odházel svým spolehlivým bowlingovým nadhozem – well done !!!), Petra Pašková (starala se o zápis a lavičku a o co bylo potřeba), Jarda Pašek (zuřivý fotoreportér) a Franta Holý (chlap do nepohody)
- JT -
