V Rakovníku končí U9 na konečném 3. místě

Duben. Neděle. Ráno. Zima. Fuj! V sedm ráno ukazuje meteostanice necelých 5 stupňů nad nulou. Mates se líně hrabe z postele.  Na dotaz, jestli se po pátečním povalování s teplotou cítí na hru, jen protočí oči. Po snídani začíná přemýšlet, co bude dělat doma celý den sám. Pocity se v něm melou jak ve ždímačce. Buď bude celý den na kompu nebo na hřišti. Má těžkýho Dylena.

Do deváté se teplota vyšplhá na krásných 7°C. Mates hlásí, že teda jede, protože v tom nemůže nechat Pepu samotného. Odvedle hlásí Pepa, že to je super, aspoň v tom nebude sám.

Vyrážíme s desetiminutovým zpožděním, neboť  ty zatracené bílé kalhoty, co už dávno nejsou bílé, se schovaly za postel a nechtěly vylézt (toliko omluvenka pro můj první pozdní příjezd). Cestou do Rakovníka potkáme skoro všechno počasí, co existuje. Chyběla jen bouřka a padající trakaře.

Na hřišti potkávám několik zmrzlíků a hromadu bahňáků. Ty krossové kopečky byly super, daly se sjíždět různými způsoby a vylepšit tak hráčskou vizáž ještě před turnajem. Bílé kalhoty jsou přežitek, teď frčí přírodní maskáč.

Do prvního zápasu nastupujeme proti domácímu Rakovníku. Počasí je silně aprílové, sněží, prší, padají kroupy, fouká, sluní svítíčko a občas i různé kombinace. Počasí nás nezastaví, jdeme nezadržitelně za vítězstvím. Běh je jediný způsob, jak na hřišti neumrznout a tak běháme a běháme jak o život. Stav 7:1 pro Piraně. V obraně perlí Mates – 5 outů. Hned v první směně chytá luft a příhozem na Verču tvoří doubleout. I Eva si připisuje jeden pěkný samostatný zákrok na 3. metě.

Dvě hodiny pauza. Po teplé pizze zmizela většina zmrzlíků i bahňáků do okolních restauračních zařízení. Na hřišti mezitím ulétl dugout.

Druhý zápas s Miners byl poznamenán dlouhým pobytem v teple a plnými žaludky. V prvních dvou směnách ani bod. Teprve třetí směna byla za plný počet a čtvrtá taky přinesla sklizeň. Pepa pálí krásnou bombu dozadu a oběhne si kolečko. Kladno ale běhalo lépe. Stav 9:11 pro ryby. V obraně září Pepa, luftem a přihrávkou na Verču nám zajišťuje další doubleout. Adélka outuje dotykem, už se běžců nebojí. Vzadu se probudila Eliška – zabíhá druhou metu a po přihrávce Adélky šlape out. Poslední směnu jistí dvojice Mates – Verča. Bum, bum, bum, tři outy a z pole ven.

A hned zas do pole proti Kotlářce. Prokletí první a druhé směny pokračuje, ani bodík. Ve třetí směně jsem dotlačili jednu bodovou chudinku, aby to nebylo úplně s nulou a ve čtvrté směně jsme doběhli ještě 4 bodíky. Tomáš sází dělovku do zadního pole a bere dvě mety. Kotlářka je nabušená a běhá jak o dušu. Stav 5: 14 pro Piraně. V obraně se objevuje nová obranná dvojice – Eliška ze zadního pole a Adélka na druhé metě. Holky spolu svorně uhrají dva outy, Adélka si pak ještě střihne spolupráci s Verčou. Jednoho soupeře vyndá rozhodčí vyhlášením infield fly (legálně, byť  v U9 trochu nečekaně). Mates na kruhu poctivě střídá příhozy na Verču a Evu a vytěží z toho 4 outy. Zápas ukončuje naštvaný Pepa luxusním luftem.

Závěrem: vyhrál každý, kdo přežil. Při vší té mizérii to nebylo zas tak špatné. Bronzová medaile se taky počítá. Další kolo nás čeká na konci června – tak snad nebude třeba sněžnic a neoprenu.

poděkování:
všem zmrzlíkům za odvahu a výdrž – máte můj obdiv
všem bahňákům za bojovnost
nadhazovači Pepovi za solidní výkon – vím, bylo to po čertech těžké
asistentkám Lili a Matyldě za dobře odvedenou práci na 1. metě a hlídání pálky
Tobíkovi a Kubovi za skvělé zabíhání 1. mety – ač jste „nezpůsobili“ žádný out, zabránili jste několika posunům po přehozu.

SESTAVA:

1, Mates
2, Tomáš
3, Verča
4, Adélka
5, Eva
6, Pepa
7, Kryštof / Emma
8,Eliška P.
9, Tobík / Kuba F.

-MB-