S jakými ambicemi jste vstupovali do sezony? 
Káčko: Postoupit z dlouhodobé části Extraligy žáků na MČR.
Pavel: Postavit po odchodu většiny loňských úspěšných žáků nový konkurenceschopný tým. 

Jaká byla letošní sezona?
Káčko:  Asi bych řekl, že úspěšná :) Nee...tak teď se to hodnotí jinak, než na začátku roku. Ale když to vezmu postupně, tak před sezonou byla velká otázka co se týká nadhozu. Pak taky různé posty v poli nebyly úplně silně obsazené. Ale povedlo se nám, myslím, kluky postupně provést sezonou a dobře je připravit na vrchol. Když řeknu, že zážitky z téhle sezony si budu dlouho pamatovat, tak nebudu lhát. Zažili jsme hodně srandy.
Pavel: Skvělá. A zakončená nečekaným úspěchem. 

Co vás na tomhle týmu nejvíc baví?
Káčko: V minulosti jsem trénoval od nejmladších Piraní až po tyhle začínající puberťáky. Každá sezona byla perfektní a práce s dětma, když vidím, že jim ten sport něco přináší, mě naplňuje. Musím ale říci, že trénovat tyhle puberťáky mě fakt baví. Už je s nimi fakt sranda a začínáme mít i vztahy nejen jako trenér a hráči, ale i jako kamarádi. Má to samozřejmě i svou obrácenou stranu mince, moje žena by mohla vyprávět. Někdy mě hoši totiž pořádně pili krev. Ale to k tomu asi i patří.
Pavel: Ta energie jak v hráčském, tak realizačním týmu.

Kdo má v týmu hlavní slovo?
Káčko: Letos to nebylo o tom kdo má hlavní slovo. To byl možná jeden z důvodů našeho úspěchu. S Pavlem jsme si dělali celou sezonu srandu, že jsme propojení. Opravdu to kolikrát bylo tak, že jsme oba mysleli na to samé.
Pavel: Od začátku jsme o všem rozhodovali společně.  Realizační tým fungoval perfektně a s Káčkem jsme se často nemuseli ani radit, protože jsme to cítili úplně stejně. 

S jakými ambicemi jste odjížděli na MČR?
Káčko: Nebýt poslední. Tak to bylo oficiálně směrem ke klukům :) Ale věřili jsme, že tu sílu v týmu máme a můžeme to vyhrát. Někdy ta víra byla silnější, někdy slabší. Stát se ale mohlo cokoliv. Proto ta oficiální verze - nebýt poslední, to jsme fakt nechtěli.
Pavel: Chtěli jsme medaili. 

Jaká byla nálada před finálovým zápasem?
Káčko: Uvolněná. Nervy přišly až pak :)
Pavel: Snažili jsme se naladit do uvolněné, ale přesto bylo napětí cítit. 

Kdo první začal slavit - hráči nebo trenéři?
Káčko: To si upřímně nepamatuji. Určitě jsem si zařval s posledním strike outem. Ale pak jako trenéři musíte zachovat klidnou hlavu, jít si podat ruce s rozhodčími zápasu a trenéry soupeřícího týmu. Takže bych spíše odpověděl, že kluci to určitě oslavili víc.
Pavel: Hráči, bylo krásné to sledovat. 

Co jste řekli týmu hned po vítězství? 
Káčko: Jste borci.
Pavel: Že jsou borci a zaslouží si veliký respekt. 

Jaký byl nejsilnější moment zápasu? 
Káčko: Těch tam bylo více. Zápas to byl opravdu moc pěkný. A řekl bych to stejně, i kdyby to pro nás nedopadlo. Ale pokud mám vyzvednout jeden moment, tak jednoznačně zákrok Šimona Nováka v zadním poli. Tam se podle mě zlomil zápas. Kdyby to Šimon nechytil, tak Kunovičtí šli do vedení. Takhle jsme stále drželi, v tu dobu hubený náskok 1:0.
Pavel: Chycený luft Šimonem v zadním poli. 

Co vám tenhle titul dal - kromě zlatých medailí a šedivých vlasů?
Káčko: Chuť do další trenérské činnosti. Ne že bych jí neměl. Nic méně z posledních let je vidět, že to v Piranhas děláme fakt dobře. Titul je jen třešnička na dortu. A když tu třešničku sníte, tak zase jdete dál :)
Pavel: Bylo to pro mě skvělé zakončení parádní sezóny. 

Kluci děkujeme za Váš čas a ještě jednou moc gratulujeme k úspěchu!!!

realizační tým U13 žáci