S jakými ambicemi jste vstupovali do sezony? 
David: Já myslím, že jsme se na začátku sezony docela trefili. Na začátku jsme váhali, jestli vůbec možnosti postupu do extraligy juniorek využít, ale od začátku jsem věděl, že chceme mířit alespoň na playoff. To se nám nakonec i se složitým vstupem do sezony s postupem ze třetího místo povedlo. Medaili z MČR jsme si jako cíl dali také, ale myslím, že zlatá už byla i trochu nad plán. Škoda jen, že se nám zlato nepodařilo urvat i na některých dalších turnajích v průběhu sezony, ale myslím, že po notné dávce smůly byly dvě stříbra a bronz také slušný výkon, jen v ten moment to bylo vždy trochu hořké.
Pavel: Snili jsme o playoff v extralize juniorek.

Na co jste se v přípravě nejvíce zaměřili? 
David: Tenhle rok jsme se trochu více zaměřili na fyzickou přípravu, abychom zvládli podávat lepší výkony i v závěru sezony a myslím, že se v tom budeme chtít následující sezonu ještě trochu více posunout. Kromě toho jsme stále hodně pracovali na základních dovednostech hlavně v obraně, které nám v kombinaci s přípravou na herní situace ve většině sezony nakonec umožnili hrát docela hezký softball. Čím více se sezona blížila do finále, snažili jsme se přidávat živou pálku, abychom měli co nejvíce nakoukaných míčů.
Pavel: V obraně drill standardních situací a v útoku pálka.

Co vás na tomhle týmu nejvíc baví? 
David: Asi že se s nimi člověk nikdy nenudí. I když mám občas pocit, že už mě mají plné zuby, tak pak vždycky zaberou a ukážou, že něco vlastně i ocení a záleží jim na tom, co a jak dělají. Z toho mám vždycky velkou radost. Navíc je super, že i když si z nás teda většinu času spíš jen dělají srandu, tak nás vždycky nějak zapojí a člověk si s nimi užije vlastně i docela dost legrace.
Pavel: Super je, že holky softball pořád baví a je s nimi většinou sranda.

Jaké to je, trénovat holčičí tým? 
David: Musím říct, že i po té době se s tím občas pořád trochu peru, protože oproti klučičímu kolektivu je to docela velký rozdíl. Člověk se musí nad vším vždycky trochu víc zamyslet (nad tím, co chce říct, ale i nad tím, co říkají ony). Kluci jsou někdy trochu tolerantnější a dokáží se i z nepříjemných rozhovorů rychleji oklepat, ale s holkama je to zase někdy větší sranda a když člověk přijde jak na to, není to nakonec až tak složité. Má to zkrátka svá specifika a pro mě je to i po té době občas náročné. Jestli to alespoň trochu zvládám byste se museli zeptat spíš holek :-D
Pavel: Občas složité a občas pohoda. :-)

Jak probíhala spolupráce mezi trenéry a jak jste si rozdělovali role? 
David: Musím říct, že jsem hrozně vděčný za to, jak mi chlapi hrozně pomáhají organizačně, abych se mohl soustředit na to, na co opravdu potřebuji. Je to docela hodně práce na hřišti i mimo něj. Před zápasem se zapojují všichni podle potřeby tak, aby se všechny holky mohly naplno připravit na zápas. Během zápasu mi Pavel hodně pomáhá tím, že hlídá hlavně oba lineupy a přístup holek k zápasu, a já se pak můžu soustředit i jednotlivě na výkon holek a přemýšlet nad dalším vývojem zápasu. A potom je mi Pavel samozřejmě vždycky oporou, když se potřebuju odhodlat nějakému důležitému kroku .
Pavel: Dobře! David je trenér a já se snažím vše zorganizovat a pomoct Davidovi s tréninky. Bez pomoci Romana, Petra, Martina a trenérek nadhozu bychom se neobešli.

S jakými ambicemi jste odjížděli na MČR?
David: Asi už na začátku roku jsme věděli (i po loňském zklamání na tomhle turnaji), že bychom tam chtěli bojovat o medaile.
Pavel: Získat medaili.

Jaká byla nálada před finálovým zápasem? 
David: Myslím si, že všechny holky byly hodně odhodlané. Měli jsme za sebou těžký sobotní zápas s Joudrs, který nás zase o něco blíže posunul k tomu výslednému umístění a v tu chvíli dodal naději, že by to opravdu mohlo letos už dopadnout. S tím, jak se holky od konce léta poctivě připravovaly si myslím, že jsme všichni chtěli, aby to nebylo zbytečné, a věřili jsme, že na to určitě máme. Já teda určitě ano.
Pavel: Dobrá! Velký respekt k soupeři.

Kdo první začal slavit - hráčky nebo trenéři? 
David: U holek to z videa vypadá, že některé začaly slavit ještě než vůbec bylo po všem, ale myslím, že se to všechno odehrálo tak rychle, že na tuhle otázku ani nejde odpovědět. Já jsem to celé sledoval s otevřenou pusou a už s prvním příhozem jsem viděl, že to holky zvládly skvěle a minimálně by si mohly v tom napjatém stavu zápasu trochu ulevit. Když potom nezaváhaly a zvládly otočit i ten třetí out, už jsem asi pomalu skákal na hřišti.
Pavel: Současně!

Jaké byly vaše první dojmy a pocity po zisku mistrovského titulu? 
David: V kontextu toho jak probíhala příprava před turnajem a jak disciplinovaně holky zvládly tím turnajem projít jsem měl asi v hlavě hlavně to, jak jsem na ně pyšný, protože tím zase ukázaly, co dokážou, když chtějí, a že by je určitě nikdo neměl zbytečně odepisovat. Myslím, že udělaly zase obrovský skok dopředu...
Pavel: Obrovská radost a úleva, že to takhle skvěle dopadlo. (V tomto turnaji v roce 2024 - 4. místo a v roce 2023 - 3. místo (tehdy ještě s Mírou Matunou). Stále v základu se stejným teamem.

Jaký byl nejsilnější moment zápasu? 
David: Tak samozřejmě se nabízí zmínit tu závěrečnou rozehru, ze které holky dokázaly vytřískat všechny outy, které měly. Ale tím, že to byl celou dobu hodně těsný zápas, to pro mě bylo celé hodně intenzivní a přemýšlel jsem pořád nad každou rozehrou. Myslím, že Pavel už mě musel mít ke konci plné zuby, protože jsem za ním chodil s každou myšlenkou :-D 
Pavel: Vítězný triple out.

Kolikrát jste si pustili triple out? 
David: Já se přiznám, že jsem si tu rozehru tolikrát na videu nepouštěl (i když stejně teda asi víckrát, než kdy jakoukoliv jinou, když teda pominu přetáčení videí, kvůli analyzování některých situací pro tréninkové účely). Ale musím říct, že jsem si to neskutečně užil na místě a dost možná jsem si to potom už tolik nepouštěl kvůli tomu, že jsem to ještě pár večerů viděl živě před očima vždycky večer před spaním :-D
Pavel: Netuším! Nespočetněkrát... :-)

Co pro vás tento titul znamená? 
David: Pro mě je to zatím největší trenérský úspěch, takže jsem z toho nadšený. Ještě s takovým koncem si myslím, že na tohle jen tak nezapomenu. I kdyby to ale nakonec nedopadlo, tak jsem byl nadšený z toho, jak se k tomu holky celý turnaj stavěly a jsem rád, že jsem toho mohl být součástí.
Pavel: Strašně moc! Většina holek z teamu si už na Open MČR U18 nezahraje. Pro holky je to nádherná tečka za nedospělými turnaji.

Co podle vás rozhodlo o tom, že jste byli letos nejlepší? 
David: Okolností určitě bylo spousta a u některých hrálo roli určitě i štěstí. Já jsem ale jako to hlavní, díky čemu jsme došli až takhle daleko vnímal soudržnost holek a to, jak na začátku turnaje začaly naplno a neskončily, dokud nebylo po všem. Holky se dokázaly zvednout i z drobných chyb a nenechaly rozhodit ani složitými situacemi, do kterých jsme se občas dostali, což bylo vidět i v samotném závěru. Myslím, že bylo vidět, že hrál pořád opravdu celý tým a nezáleželo na tom, kdo byl zrovna přímo na hřišti.
Pavel: V průběhu celého MČR byla v teamu dobrá nálada a David je skvělý trenér!

A ještě jedna otázka pro Pavla:
Pavle, jsi u týmu prakticky po celou dobu jeho existence. Zažíváš "v přímém přenosu" přeměnu hráček z malých holek na slečny na prahu dospělosti. Jaký to je a jakou to vyžaduje změnu v přístupu trenéra?
Pavel: Před lety jsme začínaly s malými holkami, kterým jsme na trénincích a zápasech ještě občas zavazovaly tkaničky. Po několika letech (v roce 2019) dokázaly vybojovat pro Piranhas první medaili na MČR žákyň - moment, na který rád vzpomínám. Postupně je pak čekaly přijímačky na střední školy, okolo osmnácti let řešily řidičáky a dnes už se první z nich připravují na maturity a přijímačky na vysoké školy. Je krásné sledovat, jak rostly nejen jako sportovkyně, ale i jako osobnosti. Tahle jejich cesta mně přinesla radost z toho, že můžu být u jejich dospívání, ve kterém sport hraje důležitou roli. Dnes už není potřeba vodit je za ruku - úplně stačí jen lehce korigovat směr, kterým společně jdeme.