Původně bylo přihlášeno šestnáct týmů, ale nakonec bylo týmů jen patnáct. Tak se stala top osmička ještě o trošku těžším cílem. Navíc jsme půjčili našeho headcoache Ondru týmu U11 a vyrazili v oslabené trenérské sestavě.

Hned v úvodních pár směnách bylo jasné, že dobrá pálka a agresivnější běhání po metách vyhrává. Měli jsme to štěstí, že náš lineup neměl mezery a všechny děti pálily perfektně. V obraně jsme měli až na pár pozic také docela jasno, provedli jsme několik pokusů a přesunů, ale velmi rychle jsme doladili ideální rozložení a bez zaváhání se pustili do válcování soupeřů.

15:5 jsme porazili Žraloky Ledenice, 16:1 Joudrs Praha a nakonec 14:9 Kotlářku. Největší dík tohoto turnaje patří rodičům, kteří dovezli spokojené, šťastné a natěšené děti, které celou dobu svým fanděním hnali dál. Poprvé za sezonu se téměř všichni rodiče semkli v jeden kotel a hnali nás skupinou až do čtvrtfinále. Mělo to úplně dopingový efekt na děti, které se v dugoutu také neskutečně semkly a v naprosté euforii se jejich cílem stala medaile. 

Jako vítězové skupiny jsme v neděli ráno nastupovali na papírově silnějšího soupeře Snails Kunovice, který se mimo jiné vyznačuje také silným kotlem fanoušků. Naši rodiče a prarodiče se nenechali zahanbit a hnali nás celým zápasem až k vítězství 9:5. Po napínavém zápase jsme nedělní dopoledne zakončili postupem do semifinále. Už v tuhle chvíli jsme byli vítězové, radost dětí byla neskutečná, slzy dojetí na tribuně i mezi trenéry. V areálu už si o nás v tu chvíli povídali úplně všichni. Ze všech stran přicházely gratulace. Na oběd jsme odcházeli jako vítězové, děti se držely za ramena a od medaile je dělil už jen jeden vítězný zápas.

Top čtyři týmy Eagles Praha, Hippos Havl. Brod, Miners Kladno a Piranhas Beroun. Už z tohoto rozpisu semifinále bylo jasné, že to nejtěžší nás teprve čeká a že to nebude lehké. Jako první nás čekali Eagles Praha, soupeř se kterým neúspěšně bojujeme celou sezonu. První tři pálkaře nám zastavilo zadní pole, nálada v dugoutu klesla na bod mrazu, ale i přes domácí hřiště soupeře byli naši fanoušci slyšet o dost víc a hnali nás dál, abychom to nevzdali a nevěšeli hlavu. Bohužel obrana soupeře byla silná a s nezdařenými odpaly nám odešla i obrana.  Prohra byla obrovská 3:20 v pěti směnách. O to víc jsme se pokusili semknout, nabudit děti a získat alespoň bronz. Dětem se však nepodařilo hodit za hlavu první prohru na turnaji a své udělala i únava. Poslední zápas s Hippos Havl. Brod o třetí místo tak skončil prohrou. 

Bramborová medaile je vždycky bolavá, na vyhlášení se nám nešlo lehko. Pořadatelé ale měli pamětní medaile pro všechny, takže smutek byl ihned zažehnán. Nutno ale podotknout, že potlesk měly naše děti z tribuny při vyhlášení největší, protože tým, který nemá vlastní hřiště, trénují ho trenéři – rodiče a má v základu čtyři děti hrající první sezonu si prostě největší potlesk zaslouží!!!

Ještě o nás bude slyšet, to Vám za letošní U9 slibujeme!

Martina Malíková